Svět bez jakýchkoliv omezení, svět založený na obrovské fantazii a vůli dělat věci jinak, než zbytek očekává, takový je svět The Flaming Lips. Kapela z americké Oklahomy nás do svého světa vtahuje už skoro neuvěřitelných třicet let a stále jí ještě nedochází dech. Děje se tak hlavně díky charismatickému frontmanovi Waynu Coynovi, který je mozkem celé kapely a stojí za většinou nápadů. Problém je v tom, že ne vše, co vytváří a chystá ve své šílené mysli musí nutně fungovat. Poslední dva roky to například vypadalo, jako kdyby to trochu přeháněl s LSD.

Poté, co vyšla geniální, ale trochu hůř stravitelná nahrávka Embryonic, začalo období, kdy se Coyne a spol. urvali ze řetězu a vydávali jeden nesmysl za druhým. Všechny ty USB klíče ukryté v gumových lebkách či dvacetičtyřhodinové songy byly jenom zajímavé nápady, které přitáhly pozornost, ale pokud šlo o samotný obsah, ten byl jednoduše příliš divný na to, aby vybízel k opakovanému poslechu. Přitom seznam lidí, se kterými Flamings pracovali, byl vskutku zajímavý (Neon Indian, Prefuse 73, Lightning Bolt) a je škoda, že většinou šlo o pouhé blbnutí ve studiu.

Když pak bylo oznámeno, že vyjde kompilace složená z těchto spoluprací (plus doplněná o spoustu nevydaných), existovala obava, že se opět dočkáme experimentální nudy. Jenomže The Flaming Lips And Heady Fwends je všechno, jenom ne nuda. Vlastně je deska povedená natolik, že by se klidně mohla stavět po bok nejlepších alb kapely, a i když je to „with a little help from my friends“, otěže drží The Flaming Lips.

Zmíněné již dříve vydané podivnosti se tady mísí s nádhernými kompozicemi jak z časů Yoshimiho a experimenty, které baví opakovaně. Navíc nahrávka vůbec nepřipomíná nesourodou kompilaci a klidně ji lze označit za regulérní studiovku, protože tracky skvěle drží pohromadě. Otevírá ji asi nejvíce propíraná spolupráce s popovou zpěvačkou Ke$hou, která světe div se, je fantastická. Skladba 2012 (You Must Be Upgraded), která vznikla také ve spolupráci s legendárním rapperem Biz Markiem (známý díky hitu Just a Friend) rozjede futuristickou variaci na 1969 od The Stooges.

Pak je tady také Nick Cave, který zabloudil někde v kosmu (You, Man? Human???), psychedeličtí rockeři Tame Impala (nejvíce do popu zabíhající Children of the Moon) a hlavně Erykah Badu v desetiminutové dronové předělávce klasické skladby od Roberty Flack The First Time Ever I Saw Your Face. Úplně na konci se dočkáme Chrise Martina z Coldplay v nejakustičtějším songu z alba vůbec. Pouze klavír, Coyne a Martin, to je I Don’t Want You To Die, ve které The Flaming Lips ukazují, že ještě stále neztratili smysl pro melodii a stále dokážou dojímat (a nevadí, že si částečně půjčují text z Imagine od Johna Lennona). „I love the Flaming Lips“ říká Martin v závěru skladby. Myslím, že po poslechu Heady Fwends si řeknete totéž.

http://youtu.be/i1UVckumo2A